GRATITUDE (BONUS PAINTING)

(EN)
Technique - ACRILIC PAINTING ON CANVAS 500X400MM
Meaning
What is gratitude anyway? Nowadays, the terms seem to merge and being grateful means the same as being indebted. Sometimes the weight of our gratitude seems to drag us to the ground. We are like roses covered in snow. Which are pumping water from the snow but they are beaten by its weight and cold. Gratitude is as precious value as it is necessary and inevitable. We can run away as fast as we want, but we are not alone in the world, and whether we want to or not, we cannot do everything by ourselves and we will not run away from the world.

We all owe the world something, and it's up to us to figure out what. Each of us has a hidden mission and purpose for being here. Maybe sometimes it doesn't seem that way and everything seems to be controlled by a random number generator. Maybe it is. Still, each of us needs a reason to live.

Gratitude may be the reason. We are grateful for life as such. For everything we could know. For all the mistakes we could have made and for all the people for whom it is worth breathing. We expect our children to be grateful to us and us to be grateful to our parents and we are. Maybe it can't be seen or we can't express it. Maybe in all this confusion, sometimes we don't even know who we really are anymore. And what is the thing that we owe to the universe. However similar our children or parents may be to us, they are never and will never be us, and we can never expect from them what we can expect from ourselves, and we can expect nothing more than that they go their own way.

(CZ)Název- VDĚČNOST
Technika - MALBA AKRYLEM NA PLÁTNO 500X400MM
Význam
Co je to vůbec vděčnost? V dnešní době jako by pojmy splývali a být vděčný znamenalo totéž jako být dlužný. Někdy se zdá že nás váha naší vděčnosti táhne k zemi. Jsme jako růže pokryté sněhem. Čerpající vodu ze sněhu však ubíjené jeho vahou. Vděčnost je stejně tak hodnotou vzácnou jako nezbytnou a nevyhnutelnou. Můžeme utíkat jak rychle chceme, ale na světe nejsme sami a ať už chceme nebo ne všechno sami nezvládneme a před světem neutečeme.

Všichni světu něco dlužíme (vděčíme) a je jen na nás zjistit co. Každý z nás má v sobě nějaké skryté poslání a účel proč tu je. Možná to tak někdy nevypadá a vše se zdá být jak řízené náhodným generátorem čísel. Možná i je. Přesto každý z nás potřebuje nějaký důvod žít.

Tím důvodem může být právě vděčnost. Jsme vděční za život jako takový. Za všechno co jsme mohli poznat. Za všechny chyby co jsme mohli udělat a za všechny lidi pro které nám stojí za to dýchat. Očekáváme, že naše děti nám budou vděčné a my budeme vděční našim rodičům a také jsme a velmi. Možná to nemusí být vidět nebo to neumíme vyjádřit. Možná že v tom všem zmatku už někdy sami ani nevíme kdo vlastně jsme. A co je tou věcí kterou my vesmíru vděčíme. Jakkoli nám naše děti nebo rodiče můžou být podobní nikdy nejsou a nebudou námi a nikdy od nich nemůžeme čekat to co od sebe a nemůžeme čekat nic jiného než že půjdou vlastní cestou.